|
2.1. Ráno byla celkem zima. Vydali jsme se směrem k Bilad Sayd, vesnici na skále. V jednu chvíli jsme z wádí vystoupali o 500 m, potom jsme jeli nahoru dolu souběžně s roklí. Když jsme dojeli k holé skále, měl jsem strach. Aby to nebylo málo, kluci mě navedli parkovat na kopec, kde jet kolem skal trčících do silnice nebyla taky žádná legrace. Vytočil jsem se na plácku, kde z jedné strany byla propast. I když kluci říkali, že můžu popojet kousek dopředu nedal jsem se zmást a při otáčení jsem se zařídil podle svého. Vesnice byla celkově špinavá, vyfotil jsem si zde pomerančovník. Cestou zpět jsme se rozhodli, že už nepojedeme ne žádný trh, ale prozkoumáme kaňon mezi strmými skalami, kolem kterých jsme jeli. Po překonání úvodní nádrže se vydáváme cestou na přírodní rozbočce doprava. Po čase postup zastavila úzká úžlabina plná vody. Jako včera se nedalo projít, pustili jsme se tedy úžlabinou doleva. Zprvu nuda, ale pak, zrovna když jsme narazili na domorodce honící kozu, to bylo skvělé. Trochu kaňoning, trochu mounting. Cestou do Muscatu, kde chceme jet do DHL zaplatit zprostředkovateli víza a dobít baterie do kamery, jsme navštívili Nakhal.
|
Nakhal
je zajímavé město v podhůří s krásnou pevností. Byli již čtyři
hodiny odpoledne sluníčko pomalu zapadalo takže bylo nádherné světlo
pro focení. Bohužel se mi nějak zasekl blesk, zítra se jej pokusím
opravit. Do Muscatu je to 120 km, v šest vyrážíme a za hoďku
jsme tam. Provoz v hlavním městě je hrozný, přispůsobuji se a auta předjíždím
zleva, zprava. DHL v pohodě, valíme na pláž směr
Intercomtinental, kde jsme ze začátku již byli. Hledáme místo na spaní,
a nakonec kotvíme ze zadu u zdi. Snad tu prožijeme klidnou noc. Náš
další okruh povede po východním pohoří, za týden budeme znovu zde,
a rozhodneme se jestli poslední týden strávíme v 1000 km vzdáleném
Salalahu.