|
30.12. Ranní výstup na horu byl špičkový. Večer silně foukal vítr, vstali jsme v 6:00 a honem jsme se snažili sbalit stan, aby neuletěl. Naštěstí Husky opět odolal. Noc plná vášní, jak by řekl Roko. Večer jsem ho poprvé a naposled zakolíkoval, zřejmě osvícen předtuchou, a na tropiko natáhl vrchní díl. Do skály to moc nešlo, ale za pomocí zátěžových kamenů stan držel.
|
Za
ranního kuropění vyrážíme do terénu. Kamenitý podklad nedělá
dobře mým kotníkům, ale vydržím. Po čase narážíme na cestu. Je
sice vojenská, ale riskneme to. Rychtyk z vrchu přijíždějí vojáci,
říkají, že tam nesmíme, my se však nedáme a děláme, že jim
nerozumíme. Pustili nás dál s tím, že nesmíme fotit vrcholový
objekt. Pouštíme se zkratkou terénem, ať je nedráždíme. Mně a asi
i Marovi docházejí síly, silně fouká vítr a je zima. Mám natlučené
koleno zevčerejška, nevyspalý, unavený jedu na rezervu. Konečně nahoře.
Pár fotek a dolů, už se těším, jak uvidím mopačího. Po cestě nám
zastavuje školní minibus s místníma adolescentníma Ománkama (kluci a holky jezdí zvlášť). Máme roupy, ale není nám to nic platné,
ta muslimská výchova mi leze krkem. Vojáci nás pouštějí přes závoru,
ani si nevšimli, že uvnitř jedou nějací sněhuláci. Dnes ještě
stihneme navštívit trh v Bahle, která má starou hrnčířskou
tradici, a podíváme se do pevnosti Jabrin. V Bahle si kluci kupují
noční košili a fíz na hlavu (jsou).