|
29.12. Jedeme dál, hledáme benzinku. Narážíme na ni kousek před Nizwou, starodávnou oázou a bývalým hlavním městem. Obsluha nám tankuje do hlavní nádrže 50 litrů benzínu, podle ujetých kilometrů má tedy auto spotřebu 15 l supru na 100 km, což je vzhledem k tomu, že v terénu se jezdí dvojka plná dobré. Ze strany benziny nabíráme vodu, zřejmě teče přes filtr. Naplníme co můžem a ještě na místě se napájíme co to dá, jak velbloudi. V Nizwě zastavujem na náměstí a zjišťujem, kde je trh. Do pevnosti je vstupné 500 baiza, tak tam nejdem. Po cestě se stavíme v jiné. V krámku jsem si koupil známku a pohled, posílám domů pozdravy. Stejně dojdou později, než se vrátím. Trh je ještě prázdný, není ani 9:00. Je rozdělen podle komodit na více částí (třeba kozí trh), já kupuji v stříbrotepecké prstýnek.Cestou k autu si kupuji kazetu jakési místní krasavice, nazvali jsme ji kuchařkou (pustili bychom ji do naší improvizované benzínové kuchyně).
|
Dobré
vypalovačky, odteďka si je pouštíme stále a hned se nám jede líp. Máme
pocit, že sem patříme. Nabíráme smět SAE na náhorní plošinu. Po
cestě se zastavujeme u kaňonu s vymletýma jeskyněmi. Dolů musíme
dobrodružně sestoupit po skále, ale zvládáme a pak i návrat. V jeskyni
bez lan a baterek nemáme šanci, jsou tam 15 m pod povrchem vymleté
jeskyně. Začínají obrovským sifonem velikosti dvoupatrového domu, do
kterého bychom neradi spadli. Pokračujem do kaňonů okolo nejvyšší
hory Ománu. Dorážíme tam k večeru, propast je opravdu impozantní.