|
Středa 27.12. Chvilku jsme si zdřímli na pláži. Ráno otevřu oči a nade mnou palmy. Vítr žene na bílý písek zpěněné vlny, v dálce proplouvá obrovský tanker. To je Qurm. Nádhera! To jsou ty skvělé pocity, kdy se člověk probudí do svěžího rána, oproštěný od všech starostí. Tady navíc umocněné změnou potemnělého studeného dne u nás na severu na slunečný, mořem provoněný den v Ománu. Kolem pláž, na skále v zátoce bílý hotel, vše se teprve probouzí, člověk vnímá vůni teplého vzduchu a cítí slunce na pokožce. Jako bych se probudil v žurnálu, ale všechno je skutečné. Jsme sami v neznámém prostředí a jdeme vstříc nepoznanému v úplně jiné, islámské kultuře. Nejsme žádní zajíčci, dobře jsme se připravili a známe mentalitu místních, ale přece to má nádech dobrodružství. Slunce vychází nad pustýma horama, všude je buď prach, nebo asfalt a beton. Zeleň roste jenom tam, kde je přivedena voda. No nic balíme, musíme do centra vyměnit groše a koupit vodu a benzín do vařiče. Ouha, je poslední den Rammadánu, banky nefungují. Po krátké poradě jedeme do hotelu Intercontinental, systémem pokusů a omylů. Ještě neovládáme místní značení, ale učíme se rychle. Měníme každý 50 USD, kurz je přijatelný. Musíme mít pro začátek. Dostali jsme 55,6 Riálu. Bazi nabírá rezervní vodu, vyrážíme na pláž. Voda se mi nepozdává, raději zůstanu stranou. Další – směr Vádí (= údolí) Vujadí. Po cestě na Nizwu hledáme v jedné zapadlé vesničce nejstarší mešitu. S našim obr autem riskujeme v úzkých uličkách, kluci jsou v pohodě a já z toho mám nervy. Ale posilovač v tomto autě dokáže zázraky, obrovská zpětná zrcátka dávají výborný přehled o dění za autem. Rád se do nich dívám, jak ubíhá krajina. Po tradičním bloudění, které je odteď samozřejmostí (máme jen orientační mapy, které nepočítají s novou dálnicí, jiné se o Ománu bohužel nevyskytují) nacházíme onu mešitu, která ale podle mě nestála za to. Obyčejná, opravená. Kluci se naštěstí s domorodcama domluví anglicky, ale ti často nevědí, na co se to vlastně ptáme. Prostí, ale slušní lidé. Mají tady moc pěkné malé holky, chodí v pestrobarevných šatech a jsou pomalovány různobarevnou henou (hlína), vypadají jako princezny. Líbí se hlavně Bazimu, asi je velký milovník života. Když jsou potom starší, zahalí se a věrni tradici Islámu vyhýbají se cizím. Další zastávka je starobylé hliněné město. Nedočkavě bloudíme v uličkách, znovu a znovu nahlížíme do opuštěných příbytků. Většinou mají domy vyřezávané dveře, zvlášť monumentální je centrální dům, mešita s mohutnými sloupy, z které vede krátký viaduktík k hluboké, obestavěné studni poblíž. Vše je uplácáno z hlíny s kamínky, pro poličky zapuštěné ve zdech bylo použito palmové dřevo. Z listí jsou i stropní překlady. Vůbec datlová palma je blahodiním místní kultury. Původem z Íránu, dává v říjnu, kdy je sklizeň cca 75 kg úrody, která se vyváží do celého světa. Z plodů se dá dělat marmeláda, dají se mlít na mouku. Jak se říká, palma má mít hlavu na slunci a nohy ve vodě. Pod palmami, které jsou až 30m vysoké se dále pěstují jiné plodiny - obiloviny, rýže nebo kukuřice.
Pod stan jsme dali kartony, které jsme ukořistili za obchodem u jedné benzinky. Tady když jsme se ptali domorodce, který měl podobné auto, co do toho leje, tak nám řekl že pouze Schell. Už se neptáme, naftu tu asi nemají, jen Super. Kartony jsou výborná věc, vyrovnávají nerovnosti (spíme na kamení) natolik, že je to luxus. Na stan nedávám vrchní díl, přes moskytiéru pozorujeme jižní noční nebe. Je to nádhera, máme to jako ve hvězdárně.
|
Pod městem je vidět obrovské, 30m široké vyschlé koryto řeky. Když spadne přívalový
déšť, dokáže voda strhnout až 10m vysoké břehy, z kterých
vytrhává obrovské balvany. My pokračujeme do vádí. Cesta po odbočení
končí, zapínám pohon všech čtyř kol a jedeme na dně impozantního
kaňonu. Trochu bloudíme, dalo by se vyjet na takovou náhorní plošinu,
cesta je ale vojenská a bez povolení nás tam nepustí. Tak jinudy. Na
konci cesty musím zaparkovat na
malé vyvýšenině, vřazuji redukci, auto pak má sílu jak traktor.
Nocuje tady párek Angličanů vypadají na pohodáře. Pán je pilot, takže
poprvé vidíme pořádné mapy. vypůjčil si je z práce.