|
15.1. Hned při první příležitosti plánuji min. 2x pivko, startujeme na čas. Než nastoupíme, potkáváme opravdu luxusní Ománku (či Indku) s výstavním hrudníkem a zevřením ďáblice. Ale myslím, že musí být drahá na údržbu. Já bych teda raději její brýlatou společnici. Taky perfektně rostlá, kdyby se dala víc do parády, určitě hvězda. Pronásledují nás, kam se hneme na ně narážíme, že jim to není blbé. Vzhledem k tomu, že jsme se nedotkli dvacet dní ženské, tak riskují. Odrazuje nás ovšem silně to, že se tady trestá podle koránu, a nechci si představit, co dělají za mravní delikt. Jdou taky na trojku, ale u východu z haly nejdou na Big autobus, jak nás poslala hosteska. Přesto, k naší radosti jsou v našem airbusu, dvě řady před námi. Při každém vstání nám dopřávají překrásné výhledy, ale stejně to mají marné, pomalu na ně zapomínáme, mysl zcela ovládl jistý zlatavý mok s jemně nahořklou chutí. Sedíme uprostřed tří řad, vlevo po směru Mára, vpravo Bazi. Ten si vyměnil místo s nějakým sympatickým Němcem či co. Dáváme si vysněná piva, malé šampáňo na oslavu naší cesty. Ale ouha, organismus již odvykl alkoholu, máme problémy s chcaním, prakticky se střídáme na záchodě jen my. Vzadu na panelu svítí obsazení dvou záchodů, pánského a dámského, což nerespektuji a chodím, kde je volno. Sviňská záležitost, jdu po Márovi, když už má letadlo zaděláno na sestup v Kuwaitu, pak ještě Bazi na poslední chvíli. Bohužel pomohlo to jen na pár minut. Mára proráží odpor letušek někoho pustit na záchod ve stanici, musím jít taky, letušky mi neustále ukazují nějaký blikající nápis, na ten já kašlu, jsem opravdu netrpělivý, ani to nepřečtu, až nakonec mně letušky pustí na svůj záchod. Já být něma, tak se na sebe vykašlu. No hotovo, ostuda jak mraky. Co se dá dělat. Pivo už ne, no aspoň ne tolik naráz. Odteď kafe.
|
Startujeme,
další let probíhá dle manuálu. Brzy usínáme, pak snídáme obložený
talíř. Nabírám různé svačinky do batohu jako rezervu na později.
Po probuzení nám letušky rozdali takové tlusté, napařené papírové
ubrousky, výborná věc. Umyl jsem si ksicht, hned se cítím líp. Přistáváme,
zezadu vytahují jakousi mrtvolu, tak jdeme předem. Autobus nás zavezl
do haly, našli jsme, odkud startuje Bazi a hned tam spěcháme. Ještě
nemá check, v pohodě vše stihne, dostává palubní lístek. My už ho
máme z Muscatu (i na cestu FR - PR), ale Bazi letí z Frankfurtu OKáčkem.
Bazi zjišťuje, jestli s ním poletí stejným letem i zavazadla, 8:50
odlétá, my až 12:15. Tak čau. Jdeme s Márou pomalu halou, hrajeme si
s informačním panelem, to nás na dlouho nezabaví, tak pozorujeme smaženky.
Za chvíli se nudíme. Zalezli jsme si do kouta, jsou tu i hodiny, aspoň
máme přehled. Kvůli odmražování povrchu letadla máme mírné zpoždění.