předcházející

kontakt

následující

13.1. So

Večer už se mi koupat nechtělo, šel jsem až ráno. Moře bylo teplejší než vzduch, pláž byla písčitá a nekonečně pozvolná. Moc příjemné koupání, jen každá pátá vlna byla větší, musel jsem si na ni dávat pozor.

Včera večer jsme museli rozdělat stan. Když jsme večer psali deníky, začali po nás lozit asi 1cm velcí mravenci, byli dost otravní. Do vody lezu v trentýrách, fouká vítr, než vyrazíme na stopa, uschnu aspoň částečně. Břišní kolika už odeznívá, po zásahu Márova prášku, svoje jsem někde ztratil. Jdeme pár metrů na silnici, hned druhý saloon car nám zastavil. Vpředu byli dva, v kufru nic, tak se nám tam bez problémů všechno vešlo. Uměli jen Arabsky, cesta proběhla v klidu. Neustále se dloubali v nose, bylo to moc zajímavé. Tak nějak jsme se domluvili, vyhodili nás na mikrobus stanovištích, odtud to již známe. Děkujeme a jdeme k DHL. Tam si přepakovávám věci, beru si jen nezbytné na cestu autobusem. Pěšky dorážíme k stanovišti společnosti, která nás vezla i sem, blokujeme si lístky. Jede to ve dvě a ve tři, vybíráme si ten dřívější spoj. Necháváme si zde bágly a jdeme na známou pláž u moře. Cestou nabírám ty velké lusky, jdeme na trh pro nějaké pečivo na cestu. Nabízejí nám tady místní voňavky, středověká technologie máčení vonných směsí v oleji, když nám dají vzorek na ruku, jsme mastní dva dny a smrdíme jak kurvin kufřík. Kluci si ještě vaří jídlo, ale já nechci, bojím se kvůli těm střevním potížím včera. Dnes je to již lepší. Na pláži vyčkáme do jedné hodiny, pak půjdem na autobus. U vojáků vysráno, jdeme k Oriental Falcon. Zde je vše v pořádku, nasedáme. Já zase úplně dozadu vlevo, ve směru k řidiči, Mára předemne a Bazi vedle vpravo. Autobus je plný do posledního místečka. Většinou mladí 18-ti letí Arabáši, černoši a indiáni. Vyrážíme, jak jsme si zvykli, za chvíli plno odpadků po autobuse, jsem ve strachu ze zažívání, nakonec se naštěstí ukázalo, že zbytečného.