|
10.1. O noclehu nic neví, otravní taxikáři by nás svezli do centra prý za 1 riál. Nakonec nás jeden vzal před místní pobočku DHL. Je to v centru, samá zástavba, celkem bez vyhlídky na nocleh někde v trávě (respektive na hlíně). Stranou náměstí vidíme jeden otevřený vystěhovaný domek, tak do něj vlezem. Nikdo tu není, jen kočky. Trochu se bojím tu zůstat, nevím, jak by se tvářili domácí, kdyby nás tady našli, ale nemáme na výběr. Dveřím sice chybí pant, ale přivřeli jsme je. Plní obav z nečekaných návštěv usínáme. Nic se přes noc nestalo, ráno jsme si v pohodě uvařili. V DHL byli klasicky od 9:00. Uskladnili jsme si tu hlavní bágl a vyrážíme hledat mikrobus do Mirbatu. Našli jsme to v pohodě, podle mapky v průvodci. 500 bajsa, odjezd 10:00. Ve volné chvilce jsme si zašli k sultánovu paláci u moře, ale k cíli jsme nedošli a vrátili jsme se k autobusu. Po cestě jsme viděli napolo opadané stromy s jakýmasi velkýma luskama. Jsou asi 30 cm dlouhé, dřevnaté a když s nimi zatřepeš, tak hrkají. Kluci si berou po jednom, já vyčkávám na později. Jinak zelené pláně tu rozhodně nejsou, jen plantáže banánovníků a kokosovníků.
|
Po cestě umírám vedrem.
Fouká silný vítr a oblaka prachu tvoří pískovou vánici. Krajina
vypadá vyprahle. Jaký kontrast, když na jednom kruhovém objezdu je umělá
vodní kaskáda! Mirbat je i v tento zimní čas vyprahlý, horký, cítíme
se bídně. Chceme navštívit místní fort a starou mešitu na hřbitově
v Jemenském stylu. Když odtud odcházíme, sjíždí se tu k pohřbu
asi tak 50 mopadžích. Bazi to pozoruje, zůstal trochu v zadu, já
a Mára jdeme k moři. Písek je horký, až to bolí , pálí nás
do bosích nohou. Po pláži popolézají krabi, ale před námi vždy utečou.
Našel jsem tu červenou škebli, doma ji dám Ondrovi. Po cestě jsme viděli
pár gekonů, od malých až po 30 cm, kterého jsem bohužel nestihl
vyfotit. Místo autobusem jedeme minibusem, za stejnou cenu. Po příjezdu
do Salala jsme si zašli k moři, vyhlédnout si pláž na spaní.
Jedeme si přebalit batohy, po cestě se ptáme v jednom hotelu na zítřejší
cestu. Zneužíváme je a doplňujeme si i vodu. Na pláži v budce
hlídkují vojáci. Je to vedle sultánového paláce. Za roh zdi na pláž
nesmíme. Dali nám na vypití kokos. Mára ho nožem naráží, vyteklo
asi 3 dl vody. Neuvěřitelné, kolik dužiny se vypotřebuje na pár hltů
šťávy. Je celkem bez chuti, leji do toho zbytek Myslivce, je to již k pití.
U zdi rozděláváme stan, svazujeme batohy k sobě, kvůli případným
zlodějům, a jdeme spát. Zítra se projdem po pláži.