|
8.1. Ráno pokračujeme v hledání cesty do kaňonu. Jak potvrdil Bazi již jednou jsme ním šli, ale na dolní straně toku u moře za horama. Je zajímavé, že odvádí vodu z hor k moři, takže si jí ve vnitrozemí moc neužijí. Je prý dlouhý 25 km. U školy nám jeden, vypadal jak Ind, poradil cestu. Ptali jsme se, byl ze Srí Lanky. Za vesnicí jsme se zeptali ještě jednou, dva kluci šli stejným směrem, tak jsme je svezli. Ke kaňonu vede písčitá cesta, je široký a dole teče již dost široký potok. Při sjezdu z kopečku do wádí jsem nekontrolovaně sklouzl levou stranou, auto se naklonilo jako blázen, vypadalo na převrácení, ale vydrželo. Oddychli jsme si, sjel sem nalevo úplně. Zaparkovali jsme nedaleko a vydali se na cestu. Chvilku jsme šli širokým korytem, ale potom se nám do cesty postavily obrovské kameny, takže jsme pracně hledali cestu. Chvilku se šplhalo po skalách, slízali se obrovské kameny – odlouplé kusy skály. Jednou jsem na to málem doplatil. Seskočil jsem asi o 1,5m přes průrvu nad vodou na skálu, ale ukázalo se, že je 10m vysoká a nešlo z ní slézt. Naštěstí tam byla úzká hladká římsa, po které jsem se opatrně dostal dál a potom jsem přeskočil na takový špičák. Stoupnout tam nebylo kam, musel jsem se spoléhat, že se chytnu rukama. Potom jsme slézali obrovské kameny, brodili se, šplhali po skalách, až jsme došli ke kamennému přírodnímu mostu v ohybu řeky. Kluci na něj vlezli vnitřkem, ale já jsem vycouval, vyfotil je a vlezl tam po římse, která se zdvíhala od řeky. Úžasné místo. Potom nemělo cenu jít dál, tak jsme se vrátili. Cestou jsem se už nebrodil bez bot, snažil jsem se vodu přeskakovat, ale párkrát mi to nevyšlo. Kluky to zaujalo natolik, že se připojili. Nakonec jsem mopačího musel řídit v durch mokrých ponožkách a sandálech. Boty jsem zatím sušil vzadu. Nemohli jsme po sjezdu, který mi předtím dělal potíže vyjet zpátky. Redukčka plná a zahrabali jsme se. Až teď jsme si všimli, že potíže měli i jiní, celé údolí bylo poseto vyježděnými stopami po autech. Jel jsem stranou, a nakonec vyjel po kamení, ale ani to nebylo bez problémů. Gumy byli pěkně cítit, na pláži mně museli kluci potlačit. Kupodivu to pomohlo.
|
Přezouval
jsem se až cestou na Muscat na benzínce. Na letišti jsme vůz vrátili
v pohodě. Protože jsme se dohodli, že pojedeme na jih autobusem, a
já již neměl moc peněz, vrátili jsme vůz o den dřív, a tím ušetřili
peníze. Nakonec jsme se domluvili, že auto vrátíme ve městě, v pobočce
Herzu, poblíž DHL, kde přenocujeme, necháme dobít videobaterku, a ráno
by nás mohli vzít do Salala. Spali jsme nedaleko na takovém hliněném
plácku - hřišti či co to bylo.