předcházející

kontakt

následující

7.1.

Spaní uprostřed oázy na odbočce má svá specifika. Večer ponejprv omladina obléhala náš vůz a nás, když jsme vařili, ráno jsem se pak probudil tím, že jsem slyšel, že se někdo zastavil a kouknu – do stanu se nám přes tropiko koukali dva kindoši. Neměli jsme totiž, jako ostatně nikdy, vrchní díl stanu. Posléze i jeden stařešina obdivoval náš stan. Prostě Husky – typ camping ještě nikdy neviděli. Ráno mešitář – muezzín – probudil svým řevem všechny osly, a ti teď řvou, jako když řežeš dřevotřísku nastojato. Půjdeme kolem falaje (zavlažovací systém) nahoru do hor. Ráno pokračujeme k jeskyni. Místo spodem jdeme hned zezačátku blbě vrchem, nalézáme beduínskou osadu. Jeden chlapec nás ochotně doprovodil krkolomným sestupem až k vchodu do jeskyně. Samozřejmě chce riál, nedostane nic, zůstává provokativně sedět před vchodem, dokud nevylezeme.

Uvnitř prach, stísněné prostory, místy plazivky, čisté oblečení, které jsem si vzal podle zlomyslné Baziho rady, bere za své. Nikdy už se potom z toho nevzpamatovalo. Slyšíme zurčet vodu, ale dostat se k ní nemůžem. Jsou tu pěkné dómy, ještěže máme baterky. Uřícení, spocení a špinaví vylézáme a hned hup do vody. Opral jsem si i své původně bílé tričko. Bez trička, v strašném horku lezem do skal, na vyhlídlý kopec. Statečně a nezadržitelně dosahujem hřeben. Úplně nahoru nemůžeme, je tu strž. Navzájem pořizujeme vrcholové foto a hajdy zpátky. Našli jsme kozí stezku, takže to jde. Jdeme přes jednu a pak přes druhou beduínskou vesnici, z té byl náš starý známý kulhavý chlapec. Již nekulhal, ale jal se po nás metat kamení, takže raději pokračujem velkým obloukem. Došli jsme opět do staré známé relaxační tůňky. Já se jen svlažuji, ale kluci se vydováděli. Jdeme k autu a přes kameny – to již není cesta – pokračujeme na Muscat. Hledáme cestu do wádi. Jeden ukazatel do pouště, desítky vyježděných kolejí v červeném písku. Je to sice hezké, ale nahovno. V dálce vidíme, jak červené duny pohlcují skály. Jedeme po neskutečně hrbolaté cestě, až jsme narazili na asfaltku. Tady jsme si přečetli, že jsme vlastně krosili po plynovodu. Našli jsme vesnici z mapy a jedem liž zorientováni směrem k wádi Tayn, odkud pokračujeme do wádi Dayquah. Stěží nacházíme vesnici Tool, kde kousek za ní ukrytí kamenným valem kotvíme.