|
6.1. Večer jsme si jeli zpátky do města pro video baterku. Zkoušeli jsme to projet po trase podél dun, ale časem jsme se museli vrátit, ve světle reflektorů nešla najít cesta. Vše splývalo, časem jsem se bál, že zapadnu. Nakonec jsme se tam dostali po cestě, kterou jsme přijeli. Roztáhli jsme stan kvůli štírům a jiné havěti.
|
Ráno
jsme šli přes dunu
za stromem do pouště, ještě před svítáním. Zprvu v mikině
potom bez. Horko bylo čím dál větší, barvy pouště byli proměnné
a nádherné. Šli jsme dost daleko dál a dál, až jsme došli na konec
stoupání. Vylezli jsme si na nejvyšší dunu, odkud jsme odebrali památeční
písek, shora byl výhled do pouště. Po pravé straně během pochodu
byla celou dobu cesta údolím obydleným beduíny – byli tam různé
boudy a ploty. Pro cestu spátky jsme si vybrali právě toto údolí.
Bylo už fakt hrozné vedro, bál jsem se, že umřeme. Po cestě jsme
minuli velbloudí stádo navštívili beduínskou usedlost. Stará bába
plísnila mladého fíka, bylo ji slyšet daleko široko. Přes duny jsme
se odtud dostali k mopačimu. Zajeli jsme do wádí, ke konci cesty
bylo skvělé místo ke koupání. Dáchli jsme si, zítra pokračujem do
jeskyně.