Rád bych ještě poděkoval za sobotní návštěvu v nemoci, kterou u mně vykonali Vachoni a Kafani, bylo to vzácné. Poslechli jsme si staré pověsti Bystřické (kdy mně pomlouvali), zavzpomínali. Příště si musím dát pozor, až budu mejlovat pozvání na návštěvu, abych si ověřil, jestli pozvaní nemají náhodou nedejbože čas.
Ubytování lze zajistit v Pribylině, autocampu Račkova dolina. Cena za lůžko v jejich chatě Jakubina je 200Sk/osoba/noc. Zajistit lze předem 0042144/5293 274 paní Krajíková. K nahlédnutí www.abcslovensko.sk /autokempingy/Račkova dolina Pribylina.
Další možnost je tamtéž hotel Mier. Kontakt www.hotelmier.sk a podobný mejl, vyřizuje Andrea Kovacikova.
Kdyby někdo chtěl, ozvěte se, domluvíme detaily a vyrážíme. Ubytujeme se namístě, dopředu bych nic nezajišťoval. Další chaty, na které však nemám kontakt jsou Mikuľa, SPU a jiné.
Čt - příjezd do Veselí, Pá - 25.4. samotný obřad ve Veselí v úzkém kolektivu, odjezd s rodičama na Sněženku, So - příjezd účastníků veselice, konzumace šlivovice (dvanáctiletka) a vína (místy pětatřicetiletka) v kombinaci s pivem. Ne - pokračování, pomalý rozjezd. Po - dopoledne domů. Překvapili hlavně Michal čuráž se svoji fanfárovou přezdívkou a Ivan, že už má chlapa, což mu přejeme.
Ivanova nezkracená neupravená verze. Domnívám se, že toliko dlouhodobě očekávaná svatba našich letitých přátel Mirky a Pavla si zaslouží o něco málo větší publicitu. Budu se snažit zachytit některé postřehy jež mi utkvěly v paměti. Pro Lumču (fotograf, kameraman, řidič) a Ifču (svědek) se svatba začala odvíjet již ve čtvrtek 24.4.2003. Původním záměrem bylo v kostce se seznámit s časovým harmonogramem svatby s cílem jít brzo spát abychom byli čerstvý, svěží, odpočinutí, no prostě krásní, což v našem věku a s tím čím nás příroda obdařila by nespravil ani památný spánek rytířů z Blaníka. Spát jsme šli v 01:30 hod. Tak náročný harmonogram, především na přesuny a čas, jsme museli vstřebávat. Den D 25.4.2003 – počasí nádherné, každý se zúčastněných ví co má dělat a tak není divu, že dopoledne uteklo bez větších zmatků a najednou jsme v úzkém rodinném kruhu stáli v předsálí místní oddací síně. Nevěsta jak růže květ, ženich decentní, rodiče dojatí, svědková se svědkem poklidní, Lumča vytížený až přetížený. Samotný obřad proběhl v klasickém duchu. Oddávající vyjádřil radost nad rozhodnutím „mladé dvojice“(věk 35 pozn. autora) vstoupit do svazku manželského a neopomněl jim udělit něco málo rad a ponaučení. To vše za zvuku lomozících kompresorů, jež poháněly pikovačky stavebních dělníků, kteří se v pátečním odpoledni marně snažili dohnat termínový skluz. Za zmínku též stojí to, že ženich ač stále neoddán a svoboden poslouchal snoubenku na slovo. Na její poznámku (proceděnou mezi zuby):“Pavlí narovnej se!“, tento ač držitel bílé a později modré vojenské knížky, se vyprsil takovým způsobem, za který by se nemusel stydět ani člen hradní stráže. Po zaznění dvou ANO svatební síň naplnil pocit úlevy, klidu a dojetí všech zúčastněných. Tato atmosféra se pravděpodobně přenesla i na místního citově založeného lidového umělce, který obřad doprovázel tklivými melodiemi a pěvecky se chytl až při konci první písně. Tak to byla dojemná svatba. Po té jsme si všichni, až na řidiče, zavdali kvalitní moravské slivovice, které jak se později ukázalo, měla být pro zbylé tři dny zároveň i naší krevní konzervou. Kuriozitou se zdá býti to, že nejvíce se po obřadě ulevilo oddávajícímu, který nám třepajícím hlasem sdělil, že dnes oddává poprvé a naše svatba je teprve jeho druhou. Nechtěli jsme mu ani věřit, tak působil rutinně a jistě, ale při pohledu na jeho třepající se ruce, jsme pochopili, že mluví pravdu, neb nelze předpokládat, že takto vysoce postavený státní úředník by si přivydělával, či snad bezplatně vypomáhal výše uvedeným pikujícím dělníkům zkracovat termín dostavby budovy MÚ. Ale komu, čest tomu čest.
K nahlédnutí www.geocities.com/evropskehrady, národní parky clickable map.
8.7. Projeli jsme Helskou kosou až do stejnojmenného města na konci (nic zajímavého, protože to byl můj nápad, tak mně všici nenáviděli, naštěstí pak usnuli), Gdynia, Sopot, Gdaňsk. Tady jsme zajeji "někam", ale ulice byla plná aut. Když jsme se posunuli o 10m dál do druhé ulice, tak ta byla prázdná. No luxus, bylo to podezřelé, ale dá se říct, že štěstí nám přálo celou cestu. Když jsme prolezli prvním podchodem, byly jsme přímo v centru dění ve starém přístavišti! Na lodi jsme se občerstvili, kdo mohl, dal si duže (velké) piwo (4 Zl). Dál jsme pokračovali na křižácký hrad Malbork. Tady jsme se ubytovali v kempu (ten byl vůbec nejdražší, kde jsme spali).
9.7. Prohlídka hradu (3 hodiny, 20 Zl), dále na Elbag, Ostróda, Olsztyn, Mikolajki (směr Elk), nahoru k Rusku - Mazurským jezerům. Přes Gyžicko k jezeru Mamry. Vzhledem k tomu, že je tam těch jezer něúrekom, je tam skoro prázdno, pro jachtaře ráj.
10.7. Plavba lodí z Mikolajki (20 Zl) po jezeru Šniardwy, dále přes Elk, Augustów, Bialystok Narew do Bialowieži. Tady jsme v břízovém hájku objevili romantický dřevěný kemp (skoro zadarmo, voda se ohřívala pod kotlem).
11.7. Prohlídka parku, zubrů. Stanimír si kupuje jakousi trávu Zubrovku (nepříjemně zelenou) na dochucení vodky. Slíbil ji naložit, no co to s náma po koštu udělá nevím. Dále Hajnówka, Bielsk Podlaski, Biala Podlaska (no co to je?), Wlodawu, kde jsme se tuším v obci Orchówek utábořili (Bělorusko - Ukrajinská hranice). Tady jsme zažili (kvůli mému dňu ražděnia) docela prudkou noční palbu (no ono to byli čtyři 6,7% piva), ale spívali jsme jak praví Valaši (hlavně, že v kempu mezi mladými jsme se báli, že budou dělat bordel). Tady jsme se dozvěděli, že tráva se luhuje nejméně týden, optimálně měsíc, Martin si (ručně) povykládal s místníma. Šel pro pivo a již se nevrátil, my jsme jen přes sklo pobaveně pozorovali, jak na něj s otevřenou pusou zírá personál a hosté, kteří nestačili utéct (8 lidí). Zklamáním pro nás bylo, že očekávané zaostalé vesnice se nekonali, jen trochu v náznacích u pár vesnic (pravověrných). Prostě Evropská země, my, co jsme se učili rusky jsme se domluvili bez problémů.
12.7. Chelm, Zamošč (s prohlídkou), Jaroslaw, Rzeszow, Tarnów, Nowy Sacz, kde jsme u řeky Poprad nocovali. Tady jsme si večer vyslechli diskotéku.
13.7. Ráno se rozpršelo, takže Zakopané jsme vynechali (jednou se sem vrátím, zaujala mě řeka Dunajec a Pieniny - www.pieniny.sk . Přes obec Rabka (kde je luxusní dřevěná restaurace na křižovatce), Chyžne (přechod), Dolný Kubín, Těrchová, Žilina, Bytča (kde se zahne doprava na Makov, ne jak posledně, kdy jsme nakonec jeji přes Horní Lideč), Valmez domů.
V pondělí již jsme se vzpamatovávali a dělali údržbu a úklid. Celkem si stačilo vyměnit tak 3000 Kč (jeli jsme Já, Staňa s Magdou a Martin).
